Určování ceny zlata – od komorních schůzek až po elektronické aukce

Téměř stoletý systém určování ceny zlata, tzv. London Gold Fix Mechanism, na němž se od roku 1919 podílel úzký okruh zástupců největších bank v Londýně, byl v druhé polovině března tohoto roku nahrazen méně osobním, leč moderním způsobem odpovídajícím současné digitální éře. Pomyslný třpyt zlaté tradice však neupadá, ba naopak, nový systém má zaručit vyšší transparentnost, jež byla zejména v posledních letech zpochybňována.

Historie určování ceny zlata sahá až k neformálním setkáním zástupců bank Mocatta & Goldsmid, Pixley & Abell, Samuel Montagu & Co. a Sharps Wilkins, kteří před rokem 1914 určovali cenu zlata, při níž byl trh v rovnováze. Formálnější podoba těchto jednání byla oficiálně započata 12. září 1919 v 11 hodin dopoledne londýnského času. 4 libry, 18 šilinků a 9 pencí za troyskou unci zlata – to byla historicky první stanovená cena zlata, jež měla nastartovat londýnský trh a upevnit libru v pozici silné světové měny v době, kdy se svět vypořádával s následky první světové války.

Prvně se cena domlouvala přes telefon, avšak z důvodu lepší kooperace bylo rozhodnuto, aby se setkání konala v sídle banky N. M. Rothschild & Sons, jež nově přistoupila do skupiny a byla zvolena coby odpovědný subjekt za stanovování ceny zlata. Jelikož nebylo zezačátku možné komunikovat s vnějším okolím, byly posléze z praktických důvodů nainstalovány telefony, aby mohli být brokeři v kontaktu s příslušnými kancelářemi svých bank, a nabízet zlato k nákupu či prodeji klientům za stanovenou cenu. V případě, že byla cena nadhodnocena či podhodnocena, docházelo k jejím úpravám tak dlouho, dokud nebyl trh vyčištěn.   

S příchodem moderních technologií se osobní vyjednávání přeměnila ve dva konferenční hovory denně, vždy v 10:30 a 15:00 hodin GMT, a od 20. března 2015 se cena stanovuje pomocí dvou elektronických aukcí ve stejných časech. Také řady účastníků se v průběhu času proměnily. V roce 2004 opustil skupinu bankovní dům N. M. Rothschild, o deset let později se procesu přestala účastnit Deutsche Bank vzhledem k vyšetřování v souvislosti s manipulací s úrokovou sazbou LIBOR. Současnými bankovními domy jsou čtyři banky z původního systému, Barclays Capital, HSBC, Société Générale, Scotia-Mocatta, dále Goldman Sachs International, JP Morgan a švýcarská UBS. Do budoucna se očekává připojení dalších účastníků.

Zavedení nového systému je obecně vnímáno jako žádoucí krok pro zajištění větší transparentnosti, neboť by se tím měla eliminovat výhoda bank, které cenu určovaly, protože byly lépe informovány, a tudíž mohly svých pozic při obchodech využívat. Větší počet subjektů podílejících se na fixování ceny je tedy vnímán jako pozitivum, protože se snižuje riziko výskytu předem domluvených tajných dohod.