Farmaceutické firmy jsou jako těžaři zlata, čekají je velké změny a nás také

Po celá desetiletí byla výroba léků spolehlivým generátorem peněz. Farmacie vykazovala značnou imunitu vůči recesím, výrobci často dosahovali 15% marží na úrovni hrubého zisku. Hrozba saturace trhu tu v podstatě neexistuje, regulátoři schvalují většinu nových léků a ty jsou na trh uváděny stále častěji. Co lepšího by si investoři mohli ještě přát? Molekulární biolog Drew Smith ovšem na webu Undark poukazuje na to, že situace v odvětví není ani zdaleka tak růžová a svůj vrchol může mít už dokonce za sebou. 

Všechna rostoucí odvětví stojí na dostatku zdrojů, ať již hmotných či nehmotných. Příkladem může být těžba zlata – nejdříve zlatokopové sbírají nugety ze země, pak musí kopat doly. Potřeba kapitálu se zvyšuje, ale stále se dá vydělávat. Ve farmaceutickém odvětví to funguje stejně, „zlatem“ tu jsou léky, které léčí nemoci. Samotný koncept nemoci se historicky vyvíjel, od posedlostí démony či zablokování energie až po současné přesvědčení, že jde buď o důsledek cizích organismů či špatné chování našich vlastních velkých proteinových molekul. Zdraví tedy má být dosaženo eliminací cizích mikroorganismů či korigováním chování bílkovin. Farmacie pak funguje na principu „jedna nemoc, jeden protein, jeden lék“. 

Farmaceutické firmy tedy v podstatě hledají cíle, jejichž chování je třeba léky změnit. Jsou v tom velmi dobré. Dokud je dost cílů, je dostatečná poptávka po lécích. Jenže ani tento zdroj není nevyčerpatelný a podle toho, kolik „cílů“ už bylo vytěženo, se zdá, že tempo výroby nových léků bude postupně klesat. Přesně pak víme, že v posledních dvaceti letech přichází na trh ročně poměrně stabilní počet nových léků, který se pohybuje kolem 27. Jejich klinická hodnota přitom stále klesá, zatímco náklady na výzkum exponenciálně rostou. Tempo tohoto růstu je také pozoruhodně stabilní a drží se kolem 9 %. Nemusí se to zdát jako velké číslo, ale ve skutečnosti takový růst znamená, že každých 8 let se náklady zdvojnásobí. 

Tato dynamika, která je ve farmaceutickém odvětví zřejmá, je v podstatě stejná jako dynamika těžby zlata. Nejdříve je těžba levná, pak její náklady prudce rostou a nakonec není co těžit. Z toho je jasné, že jednou přijde den, kdy už další kandidát na nový lék bude prodělávat. U některých léků jde již dokonce o fakt. Například britská Office of Health Economics tvrdí, že hodnota nových kandidátů na antibiotika je minus 45 milionů dolarů. Farmaceutickým společnostem to došlo již před lety, tudíž značně omezily svůj výzkum v této oblasti. A na řadě jsou další. Nově schvalované léky mají obvykle dva základní rysy: Jsou určeny omezenému počtu pacientů a jsou neskutečně drahé. 

Další vývoj bude takový, že široce používané léky z trhu zmizí, nebo se stanou léky generickými poté, co vyprší patent na jejich výrobu. Nové léky a zejména ty, které budou mít dlouhodobou patentovou ochranu, budou stát stovky tisíc dolarů ročně. Nejde o žádnou tragédii či nějakou konspiraci. Jde o prostý důsledek stavu, kdy již došly zdroje podobně jako v řadě jiných odvětví. Koncept „jedna nemoc, jeden lék“ má své limity a časem přejdeme na nový model. Budeme se více starat o detoxikaci našeho vnějšího prostředí a harmonizaci prostředí vnitřního. Někteří výrobci léků budou i v novém prostředí vzkvétat, jiní zaniknou, ale nikdo nebude vydělávat velké peníze na tom, že bude i nadále zkoumat malé molekuly, které budou měnit chování molekul větších, tvrdí Smith. 

Zdroj: Undark