Objem
zlata drženého celosvětově příslušnými
fondy, takzvanými veřejně obchodovanými
fondy, se včera vyhoupl na své historické maximum, které činí 2574 tun. Znamená to, že investoři nikdy v minulosti prostřednictvím těchto
fondů nevlastnili takový objem žlutého
drahého kovu jako právě teď.
Burzovně obchodované
fondy, které se specializují na
zlato, fungují začasté tak, že
drahý kov ve velkém nakupují a pak jej drží v trezorech, situovaných ve
Švýcarsku, Londýně nebo důmyslně rozmístěných po celém světě. Lidé, běžní smrtelníci, kteří do takového fondu investují, tak získávají určitý, odpovídající podíl na drženém
zlatě. Mohou tak vydělávat na růstu
ceny zlata, aniž by jej sami fyzicky vlastnili, a museli tak vydávat své vlastní peníze za jeho úschovu v trezoru, bance apod.
S veřejně obchodovanými
fondy – a odtud plyne jejich název – se obchoduje na veřejných trzích, tedy na
burzách, podobně jako třeba s
akciemi firem. Tyto
fondy řídi své
investice dle algoritmu.
Dějinně rekordní objem
zlata, který nyní dané
fondy drží, je projevem strachu, který trhy po celém světě svírá v souvislosti s šířením
koronavirové nákazy.
Zlato je už po tisíciletí vnímáno jako pojistka pro těžké
časy. V minulosti, po dlouhá a dlouhá staletí, si vždy dokázalo svoji hodnotu a kupní sílu udržet – na rozdíl od běžných peněz. Hodnotu si drželo navzdory válkám, hladomorům, moru či
světovým pandemiím.
V loňském
roce zlato zhodnotilo o zhruba dvacet procent. Stalo se jednou z nejvýnosnějších
investic rok 2019. K úspěchu mu pomohla opětovně uvolňovaná měnová
politika světově významných centrálních bank. Klíčovou nevýhodou
zlata jako
investice je totiž to, že nenese úrok,
dividendu či třeba
výnos z pronájmu jako
nemovitost. Když však úroky v
ekonomice v souvislosti s uvolněnou měnovou politikou centrálních bank klesají k nule, či dokonce pod ní, jedna z klíčových nevýhod
zlata přestává být platná. Letošní šíření
koronavirové nákazy pak sháňku po
zlatu umocňuje právě proto, že se
svět boji možné nevyzpytatelné pandemie.