Opouští komodity „zlatý“ režim nastavený po roce 2008?

Klasik sice jasně řekl, že budoucnost patří aluminiu, ale nemalá část lidstva si zřejmě stále myslí, že kovem číslo jedna je zlato. Slouží tak mimo jiné jako měřítko, se kterým bývá srovnávaná řada jiných aktiv, včetně akcií. Dnes se podíváme, jak si relativně k němu stojí ostatní komodity a zejména měď. A jaký příběh by to mohlo říkat o celé ekonomice.

Následující obrázek ukazuje černou křivkou vývoj cen komodit bez zlata a modrou ceny nezlatých komodit relativně ke zlatu. Po roce 2000 došlo na komoditách k býčímu trhu, který přerušil až rok 2008. Možná by se mělo říkat spíše dračí trh, protože jeho dominantním tahounem byla Čína s jejím investičně exportním a na komodity intenzivním modelem ekonomického růstu.

Po roce 2008 se komodity rychle zotavily z krizového propadu, ale další býk/drak se nekonal a podle mne to opět můžeme do značné míry přisuzovat Číně. Nyní ale v tom smyslu, že její snaha o posun k měkčímu modelu založenému na službách a domácí poptávce je komoditně méně intenzivní. A komoditní náhradník za Čínu na globálním poli neexistuje.

Poslední dobou se pak komodity možná snaží o nástup do dalšího býčího trhu. Dominantní příběh ale tentokrát nenalézáme ani tak na poptávkové straně (jako u Číny), ale na nabídkové. Tedy u intenzivně probíraných úzkých hrdel, tenzí ve výrobních/těžebních vertikálách a nedostatečných investic v předchozích letech. Někdo tomu dokonce říká pomsta staré ekonomiky.


Zdroj: Twitter

Uvedenému grafu jsem se ale rozhodl věnovat pozornost zejména kvůli jeho modré křivce, protože ta ukazuje, během posledních cca 25 let si komoditní trhy prošly dvěma rozdílnými režimy. V tom prvním trvajícím do finanční krize byly ceny nezlatých komodit ku zlatu výrazně výše, než v tom druhém. Jinak řečeno, zlato relativně ke zbytku komoditního trhu nabralo po roce 2008 v očích investorů vyššího významu.

Tématicky se výše uvedený pohled dosti kryje s druhým grafem, který bych dnes (po čase) rád prezentoval a který ukazuje (i) poměr ceny mědi k ceně zlata a (ii) výnosy amerických desetiletých vládních obligací:


Zdroj: Twitter

Pokud považujeme měď za indikátor aktivity ve světové ekonomice a zlato zase za indikátor averze/náklonnosti k riziku, pak rostoucí oranžová křivka znační boom a spíše necitlivost k riziku, její pokles naopak chladnutí ekonomické aktivity a averzi k riziku. Až do roku 2020 tak s poměrem cen mědi ke zlatu hezky korelovaly výnosy amerických vládních obligací, které obecně rostou právě v prostředí boomu a klesají během chladnutí hospodářské aktivity.

Jak jsem tu již před časem upozorňoval, poslední čtvrtletí ale přinesly dlouho nevídané rozevření nůžek mezi oběma křivkami, které zatím nejeví známky ochoty k opětovnému uzavření – tedy buď výraznému růstu výnosů obligací, nebo výraznému poklesu cen mědi relativně ke zlatu. I pokud bychom se v prvním grafu řídili standardem po roce 2008, tak nyní jsou komodity celkově ke zlatu hodně vysoko. Známky návratu k onomu prvnímu režimu panujícímu do roku 2008?