Od hromadění zlata k toku hodnot: vývoj a současná role platební bilance - tématická analýza - Zpráva o vývoji platební bilance 2024

Platební bilance je klíčovou makroekonomickou statistikou, která prošla významnými metodickými a koncepčními změnami. Zatímco historicky odrážela merkantilistické snahy o akumulaci drahých kovů, dnes se zaměřuje na zachycení toků ekonomických hodnot a širších ekonomických souvislostí. Tento článek přibližuje historický vývoj platební bilance, její současné metodické principy a význam v makroekonomické analýze. Rovněž se zaměřuje na připravované změny v metodice sestavování této statistiky a jejich důsledky pro analytiky, centrální banky a další uživatele ekonomických dat.

Pohled do historie

Platební bilance je jednou z nejstarších makroekonomických statistik. Její rozvoj odrážel dominanci doktríny merkantilismu, tedy snahu o maximalizaci přebytků zahraničního obchodu a kumulaci zásob drahých kovů (Kindleberger, 1969). Mluvíme však o době mnoha staletí zpět, od té doby si statistika platební bilance našla řadu jiných užití, změnila se mainstreamová ekonomická doktrína, a především dynamickým vývojem prošla samotná metodika platební bilance. Podívejme se pod pokličku tohoto statistického modelu, jeho principy i současnou praxi jejího sestavování.

Platební bilance v současném pojetí zachycuje toky ekonomických hodnot, nikoli čistě hotovostní pohyby. Metodika sestavování platební bilance je koordinována mezinárodně aplikovaným manuálem Balance of Payments and International Investment Position Manual, jehož šestá verze je aktuálně v platnosti (MMF, 2013). Přechod na šestý manuál představoval významnou změnu, a to jak metodickou, tak prezentační. V metodické oblasti došlo ke změně v zachycení jevů jako merchanting (změny vlastnictví bez vstupu zboží do ekonomiky rezidenta), nepřímo měřené finanční služby (FISIM) či pojištění. Zvláštní pozornost byla v novém manuálu věnována metodickému popisu a způsobu zachycení finančních derivátů. V oblasti prezentace dat byla nejvýraznější změnou konvence využívání znaménka plus a mínus v zachycení finančních toků na straně aktiv, kdy odliv kapitálu (růst aktiv) přestal být vyjadřován záporným znaménkem, ale v souladu s logikou národních účtů se znaménkem kladným. Jedním z cílů zavedení šesté verze manuálu platební bilance byla co největší harmonizace s metodikou národních účtů. Z důvodu medického sladění byla také přesunuta položka změny devizových rezerv do finančního účtu platební bilance, kde je však nadále vykazována jako samostatná položka.

Historické časové řady byly pro potřeby uživatelů statistik platební bilance konvertovány pomocí matrice Mezinárodního měnového fondu (MMF) do metodiky šestého manuálu platební bilance. Statistika platební bilance má široké spektrum uživatelů od samotných centrálních bank a vlád přes ekonomická analytická pracoviště a ratingové agentury po akademiky a širší veřejnost. Uživatelé na základě údajů platební bilance a dalších externích statistik usuzují na vnější (ne)rovnováhu ekonomiky, které mohou generovat tlaky na měnový kurz (Komárek, 2019).

Je platební skutečně platební?

Ačkoli název „platební bilance“ svádí k dojmu, že daný tok hodnoty je vždy spojen s platbou (tokem peněžních prostředků), nemusí tomu tak zdaleka být vždy. Systém platební bilance je, stejně jako model národního účetnictví, založen na akruálním účetním principu. Ekonomický jev je tak zachycen v momentě, kdy je ekonomická hodnota vytvořena, přeměněna, směněna, transferována či když zaniká. Je zřejmé, že v praxi existuje celá řada případů, kdy dochází k časovému nesouladu mezi tokem hodnoty a souvisejícím peněžním tokem. Příklady z mnoha mohou být naběhlé a nesplacené úroky, odložené či zálohové platby, přiznané a dosud nevyplacené dividendy, či řada dalších vzniklých nároků.

Platební bilance zároveň obsahuje i imputované toky. K nim se řadí tzv. reinvestované zisky z přímých zahraničních investic, imputované nájemné zahraničním vlastníkům nemovitostí, imputované sociální příspěvky, imputovaný důchod přisouzený pojistníkům z výnosů z technických rezerv, imputované kapitálové transfery, jako např. odpuštění dluhu či případné fiskální operace vládních institucí. Imputované hodnoty jsou odvozené od hodnot pozorovaných, s nimiž věcně souvisí. Samotné toky imputovaných hodnot ovšem fakticky odděleně neprobíhají. Cílem jejich zachycení je zobrazit skutečné ekonomické toky hodnot. Imputované toky tak v neposlední řadě nepředstavují ani směnu měny na devizovém trhu, tj. poptávku po měně či její nabídku.

Platební bilance je založena na sektorovém principu, nikoli měnovém. Transakce a pozice mezi rezidenty a nerezidenty jsou tak zachyceny bez ohledu na to, v jaké měně jsou transakce realizovány. Transakce tudíž mohou probíhat v domácí měně, aniž by docházelo k tlaku na její zhodnocení či znehodnocení (Machlup, 1950). Při analýze a hodnocení vztahu vývoje měnového kurzu a agregátů platební bilance je nutné mít tuto skutečnost na paměti. Akruální princip sestavení platební bilance také znamená, že transakce zaznamenané v systému platební bilance nepředstavují automaticky směnu jedné měny do druhé, nemusí tedy vytvářet tlak na posílení či oslabení domácího měnového kurzu Drahozalová (2022).

Salda platební bilance

Prominentní pozici v hodnocení vnější rovnováhy získal ukazatel salda běžného účtu (Šíma, 2023). Často je sledována také položka „čisté půjčky/výpůjčky“ na finančním účtu, která zrcadlí saldo souhrnného běžného a kapitálového účtu. Způsob kvantifikace přebytku či deficitu ve vztahu k zahraničí prošel dlouhou historií Machlup (1950); Meade (1951); Cooper (1966); Kindleberger (1969). Ekonomickou podstatou se jedná o výsledek působení transakcí, které představují buď ekonomickou směnu, tj. „něco za něco“ (nákupy zboží a služeb, mzdy, úroky, dividendy, aj.), či transfery, kdy není přímo získána adekvátní protihodnota, tj. transakce bez quid pro quo (daně, dotace, granty, prominutí dluhů, osobní transfery, aj.). Jinými slovy jde o transakce, u nichž není očekáván protisměrný tok v budoucnu.

Transakce na běžném a kapitálovém účtu se odrážejí na finančním účtu. Tento účet zachycuje pouze čistě finanční transakce, které se od transakcí představujících ekonomickou směnu či transfer liší právě v tom, že u nich lze očekávat protisměrný tok v budoucnu. Jedná se o transakce s finančními instrumenty, jako jsou zejména úvěry, akcie či dluhopisy. Tyto čistě finanční transakce jsou bilančně neutrální, vedou totiž jak k růstu aktiv, tak závazků. Implikací této neutrality finančních transakcí je, že výsledná bilance finančního účtu, tj. čisté půjčky/výpůjčky, musí být ve výsledku stejná jako v případě salda běžného a kapitálového účtu.

V praxi je ovšem běžné, že bilance běžného a kapitálového účtu je odlišná od bilance finančního účtu. Transakce na těchto vzájemně se zrcadlících účtech jsou totiž běžně realizovány jinými ekonomickými sektory. Transakce na běžném účtu jsou většinou realizovány nefinančními podniky nebo domácnosti, přičemž tyto transakce finančně vůči nerezidentům vypořádává typicky tuzemský bankovní sektor. Oproti národnímu účetnictví je proto v případě platební bilance situace složitější. Rozsah diskrepance mezi oběma hlavními účty platební bilance je tak funkcí kvality a rozsahu pokrytí datových zdrojů napříč jednotlivými sektory, které jsou v transakcích vůči zahraničí zainteresovány.

Jedním z hlavních cílů sestavování platební bilance je udržení vysoké kvality statistických údajů, mimo jiné i pomocí doplnění informace z alternativních zdrojů. Kromě intenzivního využívání dat z finančního sektoru je pro tento účel realizováno statistické zjišťování na širokém vzorku významných nefinančních podniků. Nadto jsou využívána administrativní data od dalších veřejných institucí, či jsou aplikovány expertní odhady. Úplné pokrytí všech transakcí a stavů je však vzhledem k počtu ekonomických subjektů v nebankovních sektorech těžko dosažitelný stav. Rozdíly v pokrytí jednotlivých sektorů přirozeně vedou v určitém rozsahu ke statistickým chybám a opomenutím. Tato položka nepředstavuje ekonomický jev, ale je čistě nežádoucím výsledkem složitého procesu kompilace.

zdroje na zajištění oddělení reportingu, vykazují přesnější údaje než malé a střední podniky nebo domácnosti. Graf 6-2.1 Vývoj chyb a opomenutí (statická diskrepance), ČR, 2Q2019-4Q2024 (v % HDP) 0,8

Statistické chyby a opomenutí jsou také negativně ovlivněny rozdílnou frekvencí sběru dat od různých ekonomických subjektů. Jde obvykle o měsíční, čtvrtletní nebo roční frekvenci sběru statistických údajů. Potřeba expertního rozložení ročních a čtvrtletních údajů do jednotlivých měsíců nebo rozdílná přesnost výkaznictví ze strany respondentů vedou také k určitým nepřesnostem. Obecně větší finanční subjekty, které mají finanční

Nabídka statistik a jejich sestavování

Statistiky vnějších ekonomických toků nabízejí široké spektrum údajů pro analytické a výzkumné účely. Předběžná data platební bilance jsou sestavována v měsíční frekvenci. Ve čtvrtletní frekvenci je potom platební bilance sestavena ve vyšším detailu, který je navíc doplněn statistikou stavových veličin (mezinárodní investiční pozice dané země). Vedle vysoké úrovně detailu je u většiny položek sledována také teritoriální struktura transakcí i pozic, včetně pozic dle jednotlivých měn. Dvakrát ročně je také sestavována statistika dluhové služby. Navíc je na základě ročních zjišťování 15 měsíců po konci referenčního období připravována detailní statistika přímých zahraničních investic (dle toků, zemí a odvětví).

Jako téměř všechny makroekonomické statistiky podléhá platební bilance revizím. Revize dělíme na běžné a mimořádné (benchmarkové). Předběžné měsíční odhady jsou revidovány společně s publikací čtvrtletních dat, kdy je aktualizováno i předchozí čtvrtletí aktuálního kalendářního roku. Definitivně jsou údaje za daný rok uzavřeny 15 měsíců po konci referenčního období. Případné další revize jsou již otázkou mimořádných revizí, které jsou realizovány v pětiletých intervalech a koordinovány na úrovni EU. Příští mimořádná revize, plánovaná na rok 2029, bude souviset s implementací revidovaného manuálu platební bilance (BPM), ale také manuálů národních účtů (SNA, ESA).

Ačkoliv jsou modely platební bilance (BPM) a národních účtů (SNA, ESA) založeny na stejných účetních principech, zachycení některých jevů a prezentace dat jsou odlišné. Reflektují tak odlišné potřeby uživatelů i logické vztahy uvnitř obou modelů. Primárně platební bilance je z pohledu rezidentů, zatímco sektor nerezidentů v národních účtech z pohledu nerezidentů. Kupř. dividendy vyplacené rezidenty do zahraničí jsou tak v platební bilanci zachyceny na straně výdajů (debet), zatímco v účtech nerezidentů v národním účetnictví na straně příjmové (zdroje). Platební bilance oproti národním účtům dále nerozlišuje toky zboží určených na spotřebu a na investice. Z tohoto důvodu na kapitálovém účtu platební bilance najdeme pouze investice do tzv. nevyráběných nefinančních aktiv (přírodní zdroje, nehmotná práva apod.). Zatímco investice do vyráběných nefinančních aktiv se projeví jako běžný dovoz či vývoz zboží. V mezinárodní investiční pozici země, jejímž účelem je zachytit stav finančních aktiv a závazků mezi rezidenty a nerezidenty, současně nenajdeme nefinanční aktiva, ta jsou zachycena na finančním účtu jako fiktivní účast. Finanční účet je primárně prezentován pro analytické účely dle funkčních kategorií, nikoli instrumentů.

Směrem k BPM7

Makroekonomická statistika musí reflektovat tržní změny a nové ekonomické fenomény, aby poskytovala věrohodné údaje o tvorbě hodnot, jejich tocích a pozicích ekonomických sektorů. Příští generace manuálů makroekonomických statistik, které budou implementovány v roce 2029, bude proto obohacena o metodiku zachycení kryptoaktiv a revidované zachycení emisních povolenek. V neposlední řadě bude manuál reflektovat stále větší roli digitálních a datových služeb, placeného uživatelského obsahu, finančního zprostředkování skrze neobanky, InsureTech, FinTech, a řadu dalších fenoménů posledních let. Nadcházející změny v metodice BPM7 přinášejí nové výzvy nejen pro statistiky a ekonomy, ale i pro tvůrce hospodářské politiky, kteří budou muset tato data správně interpretovat.

Současný dynamický vývoj představuje významnou výzvu pro sestavování makroekonomických statistik. Vznik nových tržních produktů, fragmentace produkčních řetězců, nákladové i daňové optimalizace a řada dalších jevů, které souvisejí s rostoucí složitostí dnešního ekonomického světa, se následně promítá i do rozsahu statistických manuálů. Aktuálně platný manuál k sestavení platební bilance a mezinárodní investiční pozice je téměř dvakrát rozsáhlejší než manuál předchozí. S novou generací manuálů lze proto předvídat další značný nárůst jejich rozsahu.

Cooper, R. (1966). The Balance of Payments in Review. The Journal of Political Economy, Vol. 74, No. 4, pp. 379-395.

Drahozalová, A. (2022). Stačí sledovat peníze? Vnější peněžní toky a měnový kurz. Zpráva o platební bilanci 2022, pp. 24–33.

Evropská komise (2013). European System of Accounts (ESA 2010). Luxembourg: Publication Office of the European Union. ISBN 978-92-79-31242-7.

Evropská komise (2018). Quality report on balance of payments (BOP), international trade in service (ITS) and foreign direct investment statistics (FDI). Luxembourg: Publication Office of the European Union. ISBN 978-92-79-77318-1.

International Monetary Fund (2013). Balance of Payments and International Investment Position Manual (BPM6), Washington.

Kindleberger, C. P. (1969). Measuring Equilibrium in the Balance of Payments. The Journal of Political Economy, Vol. 77, No. 6, pp. 873-891.

Komárek, L. (2019). Platební bilance a její význam pro centrální banku. Zpráva o platební bilanci 2019, pp. 23-26.

Machlup, F. (1950). Three Concepts of the Balance of Payments and the So-called Dollar Shortage. The Economic Journal, Vol. 60, No. 237, pp. 46-68.

Meade, J. E. (1951). The Balance of Payments. Oxford University Press

Šíma, O. (2023). Development of Balance of Payments Concept and Theoretical Approach to Its Equilibrium (with the Emphasis on the Current Account). Statistika, Vol. 103, No. 1, pp. 89-100.

United Nations (2008). System of National Accounts 2008. European Commission, International Monetary Fund, Organization for Economic Co-operation and Development, United Nations, World Bank. ISBN 978-92-1-161522-7.