Čeká akciové trhy hlubší výprodej? Dluh Británie, Francie, USA ale i Japonska budí obavy, ze kterých těží zlato, stříbro, a ještě více jejich těžaři

S koncem prázdnin se po letní idylce začíná nad světovými akciovými trhy smrákat. Dnešní poměrně plošné akciové výprodeje na obou stranách Atlantiku částečně navazují už na chmurnější dění z konce minulého týdne (v Americe se včera kvůli svátku neobchodovalo).

A to přesto, že přes víkend měla papírově stoupnout šance na zrušení podstatné části Trumpových cel. Odvolací soud v USA totiž po pátečním skončení tamního burzovního obchodování vynesl verdikt, dle něhož jsou takzvaná reciproční cla, včetně těch na dovoz z EU, nezákonná. Celá věc nyní poputuje k Nejvyššímu soudu USA, který ovšem může verdikt vynést až někdy v příštím roce, dokonce i po volbách do Kongresu začátkem listopadu 2026.

Výsledný růst pravděpodobnosti, že reciproční cla nepřežijí Trumpa v prezidentské funkci, ovšem nejen nechal trhy chladnými, ale zcela jej upozadil negativní vývoj zejména v britského dlouhodobého zadlužení. Výnos třicetiletých dluhopisů britské vlády totiž dnes vystoupal nejvýše od roku 1998, což znamená, že náklady půjčování britské vlády jsou nejvýše za 27 let. Podobně rostou náklady dlouhodobého půjčování ve Francii, USA, nebo i Japonsku, kde je příslušný výnos nejvýše minimálně od roku 1999.

Uvedené kvarteto – Británie, Francie, USA a Japonsko – představuje ty z nejhříšnějších zemí OECD stran veřejného zadlužení i jeho výhledu. Je však třeba mezi nimi ještě rozlišovat. Japonsko setrvává v určité výhodě, neboť je ve vysoké míře zadluženo u svého domácího obyvatelstva. Což je vždy bezpečnější než zadlužení u zahraničních věřitelů. Což je z podstatné části případ Francie, Británie i USA. Francie je na tom z tohoto trojlístku obzvláště špatně, neboť kvůli sdílení eura nemá kontrolu ani nad vlastní měnou. A nemůže ji tedy v nejhorším jen tak devalvovat, aby si od dluhové nálože ulevila.

Nicméně pozornost trhů je v tomto týdnu namísto Francie upřena primárně na Británii. Její dluhová situace se zejména v dlouhodobém výhledu jeví jako neudržitelná, takže není divu, že věřitelé žádají za půjčku britské vládě na 30 let nejvyšší úrok za posledních 27 let.

Růst výnosů dlouhodobých dluhopisů sám o sobě nemusí být pro akcie problémem. Záleží ovšem, jaký je jeho důvod. Pokud dlouhodobé výnosy rostou proto, že investoři vyhlížejí svižnější ekonomický růst, akcie mohou růst ruku v ruce s výnosy dluhopisů. Investoři si totiž uvědomují, že svižnější ekonomický růst přirozeně tíhne k tomu vyvolávat i silnější inflační tlaky, a tedy nutnost krotit je zvýšením úrokových sazeb centrální banky – a tyto vyšší úrokové sazby se propisují do vyšších výnosů dluhopisů.

Jestliže ovšem je důvodem růstu dlouhodobých výnosů obava z předlužení zemí, akcie reagují z většiny negativně. To proto, že s vyhlíženým růstem pravděpodobnosti platební neschopnosti vlád stoupají kvůli vyššímu riziku jejich náklady obsluhy dluhu. Dále, objemnější emise dluhopisů, potřebných k pokrytí mohutnícího dluhu, navyšuje jejich nabídku na trhu, což přirozeně tlačí cenu dolů, a tedy kvůli inverznímu vztahu výnos nahoru. S vývojem výnosu vládních dluhopisů mají přitom tendenci se vyvíjet úrokové sazby napříč danou ekonomiku. Náklady zadlužení tak ve výsledku stoupají nejen vládě, ale také domácnostem v podobě třeba dražších hypoték nebo firmám v podobě dražších provozních či investičních úvěrů. Draží úvěry – hypoteční, provozní, investiční či jiné – ochromují ekonomickou aktivitu a snižují ziskovost firem. Nižší vyhlížená ziskovost firemní sféry se pak překlápí do slabšího výkonu akcií.

A září tradičně nebývá pro akcie dobrým měsícem…

Nicméně i možný plošnější výprodej akcií se nemusí týkat úplně všech z nich. Z vyhlížených vyšších úrokových sazeb mohou těžit třeba bankovní tituly, neboť bankám vyšší úrokové sazby otevírají prostor k vyšší ziskovosti z navýšených úrokových výnosů. Na vyšší úrokové sazby nemusí být tolik citlivé ani firmy, jejichž produkce půjde na odbyt vždy, za jakýchkoli okolností, i když v budoucnu vyšší úrokové sazby podvážou ekonomický růst. I za takové situace budou lidé potřebovat střechu nad hlavou, ideálně ve vytápěném bytě, a pochopitelně i něco k snědku. Takže akcie energetik či potravinářských firem jsou tváří v tvář perspektivě vyšších úroků odolnější.

A to není vše. Obavy z předlužení nejvyspělejších zemí světa ženou nyní do výšin a k rekordům cenu zlata či stříbra. Oba kovy již po staletí představují osvědčenou pojistku proti devalvaci měn v režii států. A ještě více než kovům samotným se momentálně daří akciím jejich těžařů, což je patrné třeba z výkonu stěžejního kanadského burzovního indexu, v němž jsou poměrně hojně zastoupeni (viz graf níže)…

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank