Puncování zlata v Indii

Puncovnictví slouží již od pradávna k ochraně spotřebitelů, výrobců a producentů drahokovových komodit. Ačkoliv je smysl této činnosti po celém světě stejný, historický vývoj v jednotlivých zemích se s ohledem na rozdílné hospodářské a politické zákulisí liší. V červnu tohoto roku předložila indická vláda nový zákon týkající se označování jakosti drahých kovů a z nich zhotovených výrobků. Nová legislativa tak zásadně ovlivní trh se zlatem a ambiciózní jsou také prognózy ohledně zvýšení exportů zlata z Indie.

Co je příčinou nedávných změn? Kvalita. Indie má bohatou tradici ve spotřebě i produkci zlata. Indické domácnosti drží dle odhadů 22 000 tun zlata a okolo 600 tun zlata je každý rok využito ve šperkařství. Navzdory důležitosti, kterou má zlato v indické ekonomice i v běžném životě lidí, však dosud nebyl ze strany úřadů kladen důraz na řádnou kontrolu jakosti a ochranu spotřebitele. Navíc je kvůli povaze indického hodnotového řetězce, jenž je charakterizován drobnými, často malými řemeslnými prodejnami, obtížné pokrýt celý trh licencemi nebo akreditacemi. Na území Indie je evidováno více než 400 000 klenotníků, z nichž většina podniká nezávisle v malých objemech. Zejména na severu a východě země se vyskytují prodejny, v nichž jsou šperky nekvalitní. To zapříčiňuje, že je hodnota šperků často nadhodnocena, v průměru mezi 10 – 15 %, a proto se ze strany zahraničních investorů objevuje skepse a nedůvěra v indické zlato. Ačkoliv se síť puncovních středisek od počátku tisíciletí rozrostla, dosáhly vývozy zlatých šperků v roce 2014 hodnoty „pouhých“ 8 miliard amerických dolarů, což odpovídá 8% podílu na světovém trhu zlata. Indický úřad pro standardy a normy proto nyní předpokládá, že by puncované zlato mohlo v očích západních velkoobchodníků zvýšit věrohodnost komodity a její export až na 40 miliard USD do roku 2020.  

Zvýšená poptávka po zlatě povede k oživení trhu práce, očekává se nárůst poptávky po pracovní síle ve všech stádiích produkce – rafinaci, výrobě, maloobchodu a také ve vedlejších odvětvích. V současné době zaměstnává indický zlatý průmysl okolo 3,5 milionů lidí. Do roku 2020 by měl jejich počet růst 8% tempem až na předpokládaných 6 milionů.

Dosavadní aktivity orgánu státní správy BIS (Bureau of Indian Standards) zahrnují otevření více než 300 puncovních center v Indii, udělení akreditace více než 13 000 klenotníkům a zřízení speciální struktury dohledu jak pro obchodníky, tak pro zákazníky. Nicméně stále je na čem pracovat. Puncovnictví není povinné a spotřebitelské povědomí je nízké. Dalším problémem je smíšený prodej puncovaného a nepuncovaného zlata v jednom obchodě, čímž ztrácí certifikace smysl. Odhaduje se, že z celkového objemu šperků v Indii je opuncována méně než třetina z nich. Lze tedy konstatovat, že politika BIS je transparentní, srozumitelná a dobře definovaná, avšak její výkon je neefektivní. Zda se podle odhadovaných výhledů situace zlepší, uvidíme až časem.

Libor Křapka, manažer pro investiční drahé kovy, SAFINA